Po prostudování několika spisů o vícevlnném oscilátoru pana Lakovského jsem se pustil do jeho stavby.

Ján s Radem již dříve sestavili podobné zařízení pana d'Arsonvala, z něhož pan Lakhovský vycházel při návrhu svého oscilátoru.

Poradili mi podívat se na součástky z mikrovlnky. Tak jsem při návštěvě sběrného dvora u nás několik mikrovlnek ¹⁾ vzal domů a rozebral. Našel jsem tam spoustu použitelných součástek:

• spínač s časovačem a přerušovačem
• vstupní napájecí obvod s vysokofrekvenčním (VF) filtrem
• vysokonapěťové (VN) vstupní trafo
  • převádějící 230 V ²⁾, 50 Hz ze sítě na několik kV
  • naměřené zesílení je kolem 9 ³⁾, takže maximum v síti 325 V dostane na 2,9 kV
• vysokonapěťový kondenzátor
  • 0,9 μF, 2 100 V
• chladící ventilátor
• magnetron se dvěma silnými prstencovými magnety - lze je využít na zhášení jiskřiště pro rychlejší nabíjení kondenzátorů a prudší jiskry

Probral jsem mé představy o stavbě a vylepšení přístroje i s Copilotem v této diskuzi. Z ní bych vybral tyto body:

• Možnost použít novější generátory vysokého napětí na vstupu do jiskřiště
  • Marxův generátor nabíjí stejnosměrným napětím paralelně zapojené kondenzátory, které jsou pomocí jiskřišť sériově vybíjeny
  • spínaný vysokofrekvenční neonový napájecí zdroj - například 7,5 / 12 kV, 30 mA
  • další zdroje napětí s tranzistory IGBT nebo SiC MOSFET
• Optimalizované jiskřiště ve tvaru dvou do sebe vnořených kuželů
  • odolnost jejich povrchu je zvýšena nanopovrstvením oxidací v roztoku NaOH a horké vody
  • rychlejší širokospektrální pulzy
• Znovuvyužití zpětných reakčních proudů pro lepší nabíjení kondenzátorů

V září jsem dospěl do stavu, kdy jsem měl připraveny obě cívky vysílače a přijímače a generátor, který je napájí. Chybí mi koncové kruhové antény.

Generátor používá mikrovlnný transformátor s výstupem kolem 2 kV nabíjející mikrovlnné kondenzátory přes jiskřiště ze šroubů. Generátor je spínaný pomocí mikrovlnného časovače. Šrouby mám asi 1 mm od sebe.

Problém je v tom, že po zapnutí generátoru sice probíhá modrofialový výboj v jiskřišti, ale transformátor se hodně hřeje a po několika sekundách se začne přehřívat. Když dám šrouby jiskřiště dál od sebe, viditelný výboj neproběhne. Asi by pomohl nějaký omezovač výkonu…

Rozhodl jsem se ale pro vyšší napětí a zakoupit neonový zdroj s výstupem 12 kV a 2 nové kondenzátory do 20 kV, které mikrovlnné součástky nahradí.

Zakoupil jsem 2 vysokonapěťová kondenzátorová pole MMC 18,8 nF / 20 kV (DC) a zabudoval je do přístroje.

Zakoupil jsem elektronický zdroj NeonPro NP-12000-30 pro neonové trubice s vysokofrekvenčním výstupem 12 kV / 30 mA. Problém je, že po zapojení se nic neděje a zdroj nezačne dodávat napětí do jiskřiště. Důvodem je ochrana proti odpojení trubice, která je ve zdroji vestavěná. Po otevření zdroje vidím vše zalité v pryskyřici nebo něčem podobném a změna je tedy prakticky nemožná. Nechávám tedy zdroj být.

Zakoupil jsem místo toho klasický neonový transformátor s vinutými cívkami Brollo Siet s výstupem 10 kV / 50 mA. Chtěl jsem sice 12 kV / 30 mA, ale italská firma Brollo Siet, která prý jako snad jediná v Evropě ještě tyto transformátory vyrábí, protože jinak už se používají ty úspornější elektronické, by ho vyráběla a čekací doba byla několik měsíců.

Vysílač i přijímač má stejnou konstrukci, jen vinutí jsem udělal zrcadlově, tedy vysílač třeba levotočivě a přijímač pravotočivě.

Každý se skládá ze dvou plexisklových trubek, užší vnořené do širší, a dvou plexisklových kruhových vík. Nachystal jsem je podle tohoto pomocného nákresu. Jsou v něm popsané díry vrtané pro různé účely.

Na vnitřní trubce je pak vinutí měděným lakovaným drátem

• primární cívka
  • 5 závitů drátu průměru 3 mm
  • konce drátu jsou vyvedeny dovnitř trubky otvory k víku, kde jsou propojeny s osazenými zdířkami
    • vysílač má napojeny oba konce na 2 zdířky, modrá na konec spojený se zemí a červená na konec spojený se sekundární cívkou
    • přijímač má napojen jen začátek cívky spojený se zemí na zelenou zdířku
• sekundární cívka
  • 275 závitů drátu průměru 0,56 mm
  • začátek drátu je spájen cínem se sousedním koncem primární cívky, který pak jde přes stěnu trubky dovnitř
    • lak je u obou konců v bodě pájení obroušen pryč
  • konec drátu jde malým otvorem dovnitř trubky, kde je spojen se šroubovrutem, uprostřed nosného ramene, který jde ven a nese kruhy antény

Vnitřní cívka je pak opatřena na vnějších koncích nalepeným dveřním těsněním (tlustým 4 mm a širokým 1 cm) a dvěma vruty přichycena do nosného ramene. Potom je vnořena do vnější trubky. Obě trubky jsou spojeny na krajích trojicí 5 mm šroubů.

Zadní víko se zdířkami je přilepeno na vnitřní trubku a přední víko, kterým prochází vrutošroub, je nalepeno na vnější trubku, aby se obě trubky daly po rozešroubování opět vysunout.

Na vrutošroubu z nosného ramene je přední víko, několik podložek (4), aby vznikla mezera, a váleček ze stejné tyče jako nosné rameno, který je do kříže uprostřed provrtaný, aby se tam dal nasadit na vrutošroub ve dvou na sebe kolmých polohách a umožnil tak nastavení antény svisle a vodorovně. Váleček má na obou koncích otvory pro šrouby nesoucí kruh antény.

…