Konstrukce termohrnce používajícího magnetickou indukci

Tělo

Z jednolitého potravinářsky nezávadného materiálu s dobrou tepelnou vodivostí pro účinné rozvádění tepla. Doporučujeme potravinářskou nerezovou ocel (číslo 4 na řezu) nebo měď.
Z vnější části pokud možno rovného dna je tepelně vodivě (například kovovým svárem) připevněna feromagnetická deska (číslo 6 na řezu), na kterou působí indukční ohřev pod ní a proto od něj nesmí být příliš daleko kvůli dobré účinnosti indukce.

Spodní část, která by reagovala dostatečně na indukci, by měla být z nemagnetického materiálu, aby se v ní neindukovalo teplo. Doporučujeme udělat celý vnější plášť ze skla (číslo 1 na řezu).
Horní část může navíc obsahovat dekorační pás z kovu či plastu (číslo 5 na řezu).
Protože je vnější plášť při vaření pouze mírně teplý (s teplotou zřejmě nepřesahující 40°C), je důležitý teploměr spojený s vnitřním pláštěm a procházející ven přes vnější plášť, aby ukazoval teplotu vařeného obsahu.

Tato izolační mezera se nachází (číslo 2 na řezu) mezi vnějším a vnitřním pláštěm
Slouží k izolaci tepla uvnitř hrnce.
Může mít formu vyvakuovaného meziprostoru. V tomto případě lze hrnec opatřit ukazatelem tlaku v této mezeře, aby šel kontrolovat stav vyvakuování. Vyvakuovat je dobré prostor co nejvíce, ale je nutné brát zřetel na stabilitu konstrukce hrnce, aby nedošlo k jeho deformaci, což může vyžadovat přidání podpůrných prvků s malou tepelnou vodivostí (například sklo) mezi vnitřní a vnější plášť (číslo 7 na řezu).
Může být taky realizována napuštěním tepelně izolačního (například netečného) plynu do meziprostoru, podobně jako při konstrukci izolačních skel, kdy předností je nepůsobení podtlaku na stěny mezery, jako se to děje u vyvakuování.

nacházející se (číslo 3 na řezu) mezi vnějším a vnitřním pláštěm
Okraje obou plášťů jsou spojeny odolným těsněním s malou tepelnou vodivostí a dostatečnou tuhostí, která zaručí stabilitu konstrukce.

Tento dokument byl vypracován společností CeMaS a to těmito lidmi:

a byl dokončen v březnu 2018.