Nedávné změny:
Zde popisujeme postupný průběh vývoje plazmatického implozního reaktoru PIR 1:
Reaktor stále připravujeme a zraje. Ostatně to potřebujeme i my, především v našem nitru, abychom pokročili.
Kulová komora s ventily je připravená a napuštěná pramenitou vodou. Podstavec komory je taky.
Počítač Raspberry Pi má aktuální verzi Windows 10 IoT Core. 24 V zdroj napětí je připojen na mosfet řadič, který to napětí bude spínat na pokyn Raspberry Pi pomocí PWM signálu. Původně jsem zamýšlel rozvíjet SenseLab, který je rozpracovaný, ale pro nedostatek času a lidí na takový velký projekt zatím volím jinou možnost a to napsat Universal Windows Platform aplikaci šitou na míru tomuto reaktoru, která by obsáhla možnost impulzního buzení (PWM signálu) pro reaktorovou komoru, sledování několika senzorů (magnetické pole, teplota apod.), měření napětí na elektrodách komory reaktoru (pomocí Mooshimeteru, který mám, či osciloskopu jako BitScope, který by se hodil, apod.). Zdrojové kódy této vyvíjející se řídící aplikace se nachází na https://github.com/Ce-Ma-S/PIR.
Původní myšlenku budit kapalinu prstencovou cívkou jsem nahradil dvěma elektrodami přímo v pólech komory s tekutinou. Nejdřív chci vyzkoušet chování té pramenité vody a pak i přidat do ní nanočástice železa, které mám.
Hlavní kouzlo pak spočívá v buzení kapaliny pomocí oněch elektrod. Představa je taková, že pozvolna začnu rozvíjet elektrickými impulzy v kapalině vír, který budu postupně ladit do vyšších energií. Buzení tedy musí být v souladu s možnostmi současného vířivého pohybu kapaliny, tedy v rezonanci s ním, a dalšími pobídkami pak budu přelaďovat do vyšších obrátek a energií.
Dívám se na to jako na proces vývoje hrubohmotného těla dítěte v matčině lůně. Pozvolna se rozvíjí a zraje ve správném prostředí až v pravou chvíli nastane okamžik soběstačnosti, kdy se může dítě zrodit do nového prostředí a osamostanit se a samo pak čerpat z přírody vše potřebné k životu a vzestupu jeho duše.
Po dosažení pulzujícího víru jisté kvality a energie pak podle přitažlivosti stejnorodého (soulad tekutých pohybů či proudů) bude moci tento vír přijímat dostatečné množství (vý)živy (éterických tekutých proudů) sladěné s těmi, které sám vysílá, a začne tím jejich dostatečná koncentrace (imploze) pro další různorodé použití a poučení.
Potěšilo by nás, kdyby se lidé, kterým toto něco říká a rezonuje to v nich, k nám připojili a spolupracovali s námi ať už výměnou pohledů na práci přírody a jejích zákonitostí s otevřenou myslí nebo i do konstrukcí a budování, které budou dále potřeba. Jste tedy vítání, přicházíte-li v míru a s touhou po pomoci lidstvu.
Níže popsanou elektroniku již mám koupenou. Postupně pracuji na výrobě prototypu:
Pokračuji v upřesňování vírového pohonu a kontrole i sledování reaktoru. Rozhodl jsem se pro:
Předběžné objednávky na RPiShop a BangGood nám dávají představu o ceně hardware (Mooshimeter už mám).
Zabývám se možnostmi buzení cívky pro to správné pulzní magnetické pole.
Mým cílem je generování magnetického signálu podobnému tepu srdce v cívce pro možnost sladění s tepem srdce „reaktorového řidiče“ čili člověka obsluhujícího reaktor.
Cívku mám zatím prstencovou (poloidní) s bifilárním (dvojlikovým) vinutím, jak jsem psal minule: Aby bylo magnetické pole v cívce dostatečně silné, potřebuji dostatečné proudy v ní, ale ne větší než je schopno vydržet vinutí. Jde o pulzy, takže nebude proud proudit stále v plnéí síle. Vinutí tedy snese větší proudy, než maximální stejnosměrný proud daného drátu, aby se neroztavil tepelnými ztrátami. Ideálně bych měl supravodivý vodič, ale to až někdy jindy Zatím si myslím vystačím s proudem do několika A. Na to potřebuji modulovaný zdroj proudu (s malou výstupní impedancí).
Tato cívka má asi 2 x 30 závitů s průměrným poloměrem 17 cm a výškou 4 cm. Velmi nepřesný odhad její indukčnosti L tedy bude kolem 1 H pro relativní permeabilitu 100, kterou možná bude mít jádro cívky tvořené reaktorovou koulí s železnými nanočásticemi. Vodič má průřez 0,75 mm2 a tedy maximální proudové zatížení kolem 13 A.
Tep srdce dobře vystihují tyto záznamy průběhu tlaku v srdeční komoře: Prakticky jde téměř o sinusový (kosinusový) průběh s jednou kladnou polaritou a vynechanou zápornou polaritou. Frekvence je v klidu člověka něco kolem 1,2 Hz.
Impedance této cívky Rl při výše uvedené frekvenci tedy bude se zanedbáním odporu měděného drátu kolem 2 x 2 Ohm, pokud uvažuji poloviční frekvenci kvůli polovičnímu sinusovému signálu (jen plus napětí). To je srovnatelné s dnešními zvukovými reproduktory.
Proud 10 A mi dá při dané impedanci potřebné napájecí napětí 2 x 20 V. To máme příkon 2 x 200 W. To jsou jen odhady a realita se uvidí.
Pro generování takového signálu mám několik možností:
Pro vířivý pohon tekutiny v komoře reaktoru je několik možností:
A z nich mi nejlépe vychází magnetická tekutina v komoře poháněná vnějším točivým polem z věncové cívky buzené pulzním napětím vhodného průběhu.
Návrh reaktoru počítá s vysokorychlostním motorem s rotorem uvnitř komory pro vířivý pohon tekutiny.